Z jezdce řidičem
"Je třeba povláčet výběh" no to je hezké, o tomhle se mluví už od podzimu. Někteří to snad ani nebrali vážně, ale představa, že bychom celý ten dvouhektarový výběh měli vysbírat, je otřesná.
V úterý jsme měli ředitelské volno. O půl sedmé jsme vyjeli z domu a odjeli na buňky. Traktor byl nastartován, taťka nám zapnul brány za traktor a nechal nás jezdit. A náš zelený staroušek se zastavil až o deset hodin později. Ale to předbíhám
S vláčením jsme byly hotovy okolo desáté, nebo spíš jedenácté hodiny. Nadšeně jsme se co dvě kolečka střídaly, abychom nikoho neošidily. Naše nadšení ovšem postupně opadávalo...
V jedenáct jsme tedy místo brán zapojily válec a jezdily jsme dál. Okolo druhé hodiny se za traktor posadil taťka a my jsme se šly najíst. Jestli si myslíte, že jsme si odpočinuly, tak jste na omylu. Musely jsme si ještě udělat oheň a pak ho hlídat, abychom neměli místo grilovaných párků pálené párky.
Následně jsme si práci rozdělili. Někteří šli vybírat z buňky, někteří šli dál jezdit na traktoru.
Po celém náročném dni jsme zjistily, že traktor není tak úplně jako auto. Z celodenního rachotu nám zvonilo v uších, ruce brněly... Všimly jsme si, že řadící páka u našeho traktoru jaksi nedrží, pokud na ni působíte směrem vzhůru - prostě vám zůstane v ruce. Nepřítomnost brzdy nás zpočátku znervózňovala, ale pak jsme si zvykly na brždění spojkou. A takhle bych mohla pokračovat dále.
Každopádně to byl super den a vypadá to, že zítra budeme pracovat znova. Tentokrát to ale nebude traktor :(