Ve čtyřech...
Tak tedy máme ve stáji čtyři koně. Na všech se dokonce dá jezdit :) I když Granýska zatěžujeme pouze malými dětmi a tudíž k němu potřebujeme i vodiče, jelikož si jinak dělá, co chce...
Když to jde, vyjedeme se všemi čtyřmi koníky. Sedlání Úpy sice stále dá zabrat, ale hlavní je, že nakonec se nám to vždycky povede. Chodíme na krokovky, nebudeme přece trápit Granyho, a představujeme si, jaké by to bylo i se sněhem a sáněmi.
Stále při projíždění vesnicí čtyři koníci vzbuzují patřičnou úctu - auta dokonce zpomalí. Děti koukají z oken, ze zahrad, z kočárků. Kola nepotkáváme, přece jenom jejich sezóna už minula.
Na Úpě jezdíme jen s madly, ale všichni ostatní musí mít sedla, z čehož nemají všichni členové ILKARu radost. I přilby teď opravdu mít MUSÍME. Na čepce se opravdu nosí špatně. Každý má svoje rukavice a je rád, že je rád. Často totiž teplota klesá dost hluboko pod nulu.
Prostě zima.
Před přístřeškem už začíná být patřičně zabláceno. Koně ve výběhu žerou kořínky, ale stále se pasou! Seno ubývá bleskovou rychlostí a jako všichni letos nemáme sena na zbyt. Krmíme trošku ovsa s vojtěškovými granulemi, koníci si to nemůžou vynachválit. Úpa to dokonce začala žrát - byla totiž zvyklá na čistou pšenici.
Fotky zde