Krátkonožky
Jó, snít se musí. O poníkovi sníme dlouho, já asi nejdéle (vždycky jsem totiž chtěla poníka, nevydařilo se, nakoupili jsme samé velké koně). Vlastně už Úpa měla být poník. Jenže vyhlédnutého poníka jsme nekoupili a místo toho jsme se zamilovali do "mustanga".
Z mého dlouhého úvodu tedy vyplývá, že když jsme po tolika peripetiích oznámili, že bude poník, nikdo nám moc nevěřil. Nedůvěru vyvrátili až dva prťaví valáši, o kterých nido nemůže pochybovat, neboť jsou z masa a kostí.
Poníky jsme našli na internetové stránce s inzeráty. Zalíbili se nám právě proto, že je majitelé prodávali jako dvojici. Rychle jsme je zkontaktovali a ačkoliv to nikdo nečekal, na další den jsme se na ně jeli podívat. Když jde něco rychle, tak se člověk nestačí divit, a tak byli poníci do večera doma. Rychle se zabydleli a teď už spokojeně chroustají trávu ve výběhu úměrném jejich velikosti.
Zdravíme vás, Diošku a Tedíku! :)
R.
Náhledy fotografií ze složky Poníci