Blížíme se ke sportovnímu ježdění
Krásný jarní den. Sluníčko vylezlo po dlouhé době, pole trochu oschla a my přesto hnijeme na jízdárně.
Míša zahřívá koně. Na druhou stranu: celá naše jízdárenská práce by pořádnému sportovnímu jezdci ztěží stačila na rozježdění...
Proč si nepostavit překážku? Čtyři cihly, tyčka, a je hotovo. Takového materiálu máme naštěstí dost. Našly by se i pneumatiky, ale ty jsou až na pastvině a my jezdíme ve výběhu, který jsme vytvořili tuto zimu. Tudíž pneumatiky i sudy jsou zavrženy.
Kanča vypadá jako správný profesionální jezdec. To my ostatní zatím setrváváme u starých sepraných riflí :)
Však Oliver dělá čest těm, kdo ho obsedali a zajížděli. Skáče krásně a co víc - dobrovolně. Úpinka se nechá přemluvit rychle, ovšem stejně mocně se cpe do rychlejšího chodu, než jaký vyžaduje jezdec. No a Tara pořád zatáčí na překážku, přestože skákání absolutně nesnáší. Pak se v tom vyznej.
Musím uvést pár slov i k výbavě koní. Oliver má krásně padnoucí sedlo a nově i černou vykrojenou podsedlovku. Uzdečku má i s nánosníkem, snad aby líp vypadal. Tara už rok a půl nosí tu svoji umělinu s vybledlou žlutou dečkou. Uzdečku má provazovou a šklebí se na udidlo. Zakončuje to Úpinka, která má koženou uzdečku po Taře a udidlo taktéž (dostali jsme k ní hotové jehly a jako nezkušení jezdci, ji nechceme otravovat v hubě). Se sedlem je obtíž. Nemá své a záda má tak podivně stavěná, že se neustále přeme, které sedlo jí vlastně sedí. Zatím nikdo nevyhrál, takže jezdíme s dečkou a madly.
S ironií tedy prohlašuji, že začínáme se sportovním ježděním, jelikož tento týden byli koně na vyjížďce jednou.
Fotky jako vždy na našem rajčeti :)