A pak, že koně nemyslí...
Konečně jsme jednou končily ve škole dřív. Radostně jsme došly do stáje. Připravily jsme si sedla a čištění a šly pro koně. Kanča si Graneeho přivedla hned a já jsem šla do výběhu pro Taru. Viděla mě. Dokonce přišla až ke mně, ale jak viděla, že nesu uzdečku, sklopila uši a odešla dál. Snažila jsem se ji přesvědčit, aby přišla. Chtěla jsem jí nasadit ohlávku, ale kobylka se prostě urazila. Přišly jsme moc brzo, no to jsme si dovolily opravdu hodně, chtít ji vytáhnout někam ven ještě před druhou hodinou. No děs.
Trošku mě to naštvalo a tak jsem odešla a dovedla si Olivera. Byl skvělý, zacválali jsme si nad kostelíkem. Jeli jsme po loukách a následně nám jistý pán vynadal, co jezdíme po soukromých pozemcích. Jsme prostě nevychovaní spratci. To nám jako nestačí cesty nebo co? (nestačí) Takhle začneme jezdit po zasetém a za chvíli se tomuto "milému" pánovi budeme promenádovat po zahradě. (musím říct, že opravdu toužíme po tom někomu jezdit po zahradě :-)